HRADY A ZÁMKY HISTORICKÁ MISTA CÍRKEVNÍ PAMÁTKY PAMÁTKY UNESCO HOME PAGE HOME PAGE 15 KRKONOŠE 14 SEVERNÍ MORAVA A SLEZSKO 13 STŘEDNÍ MORAVA 12 JIŽNÍ MORAVA 11 VYSOČINA 10 VÝCHODNÍ ČECHY 09 ČESKÝ RÁJ 08 ČESKÝ SEVER 07 SEVEROZÁPADNÍ ČECHY 06 ZÁPADOČESKÉ LÁZNĚ 05 PLZEŇSKO 04 ŠUMAVA 03 JIŽNÍ ČECHY 01 PRAHA 02 OKOLÍ PRAHY PO RUSSKI POLSKI FRANCAIS DEUTSCH ENGLISH ČESKY KONGRESOVÁ TURISTIKA AKTIVNÍ DOVOLENÁ PŘÍRODA LÁZNĚ 14 SEVERNÍ MORAVA A SLEZSKO 13 STŘEDNÍ MORAVA 12 JIŽNÍ MORAVA 11 VYSOČINA 04 ŠUMAVA 03 JIŽNÍ ČECHY
Pátek 14.12.2018
 

REGION JIŽNÍ MORAVA
Vyhledávací centrum
Rejstřík regionu
Katalog KUDY Z NUDY
Databanka akcí
Dopravní přístupnost
Destinační management
Příroda a její ochrana
Biosférická rezervace UNESCO
Chráněná krajinná území
Přírodní zajímavosti
Jeskyně a propasti
Vrcholy, hřebeny, sedla
Fauna a flora
Naučné stezky
Památky a zajímavosti
Památky UNESCO
Katalog KUDY Z NUDY
Památky a architektura
Církevní památky
Hrady a zámky
Kultura, zábava, sport
Kultura a zábava
Sport a relaxace
Zimní sporty
Aktivní dovolená
Folklor a tradice
Etnografický region
Etnografický subregion
Folklorní sdružení
Folklorní soubory
Folklorní festivaly
Lidové tradice a zvyky
Lidová řemesla a výrobky
Turistika a volný čas
Agroturistika
Pěší turistika
Cykloturistka
Vodní turistika a sporty
Vinařská turistika
Pohádkové regiony
Lázeňství
Lázeňská zařízení
Lázeňské domy a sanatoria
Kongresová turistika
Výstavy a výstaviště
Kongresová centra
Ubytování a stravování
Autokemp, kemp, tábořiště
Hotely, penziony
Chaty a chalupy
Rekreační areály
Další ubytování
Restaurace
Příjemné posezení
Gastronomické speciality

Postup objevných prací v jeskyni Býčí skála

Postup objevných prací v jeskyni Býčí skála

ETAPY:
  • Průzkumné práce před rokem 1900
  • Léta předválečná a meziválečná
  • Druhá světová válka - podzemní továrna
  • Významné objevy od roku 1945 do současnosti
  • Objev Sobolovy jeskyně
  • Překonání Přítokového sifonu (Sifon dřiny) v Nové Býčí skále
  • Objev Proplavané skály
  • Objev Májové jeskyně


Stará část Býčí skály je přístupná od nepaměti. Jde o zhruba 350 m dlouhou tunelovitou chodbu, s řadou odboček, končící tzv. Šenkovým sifonem. Sifon nese toto jméno po lesníku Aloisi Šenkovi (v některých pramenech je uváděn jako Schenk) z blízké osady Josefov, který se v letech 1888 a 1889 pokoušel na voru za nízkých vodních stavů proniknout přes toto jezírko. Také se vypráví, že si prý jako jeden z prvních všiml skutečnosti, že hladina sifonu nezávisí na průtoku Křtinského potoka.

K sifonu však již dříve vedly kroky majitelů panství a jejich urozených hostů. Na skále napravo od sifonu je vytesána pamětní deska na počest návštěvy knížete Aloise I. Lichtensteina viz. Podpisy. Na protější straně se nachází ještě významější pamětní deska v upomínku na návštěvu císaře Františka II. s manželkou Marií Terezií v roce 1804. Podle pověstí byla jeskyně při této návštěvě vystlána chvojím, osvětlena 400 loučemi a údajně císařovna strávila noc v posteli s nebesy v prostoře u sifonu, nazývané Prst.


Průzkumné práce před rokem 1900

Mezi významné osobnosti tohoto období jistě hned po Jindřichu Wankelovi patří jeho vnuk Karel Absolon (rovněž známý krasový badatel, který se například na přelomu století věnoval zoologickému průzkumu Býčí skály), JUDr. Martin Kříž, František Koudelka, Jan Knies a další.

V roce 1878 uveřejnil dr. Kříž svůj polygon Býčí skály; v pozdějších pracech plán jeskyně a k jeho největšímu přínosu jistě patří pečlivé nivelace, jimiž byly stanoveny důležité kóty v různých místech jeskyně. Dr. Kříž také provedl řadu průzkumných šachet do sedimentů dna jeskyně.
Začátek stránky


Léta předválečná a meziválečná

Překonání Šenkova sifonu se stalo již od konce minulého století úkolem pro desítky jeskynních badatelů. Po objevech horních pater Staré Býčí skály - jeskyně Bruna (Brněnská), Skalní zámek, Švédská věž a jiné, v letech 1901 až 1905 (ing. H. Bockem a O. Olbortem) byla v roce 1909 založena speleologická skupina (A. Graf, J. Simon, G. Fitz a další). Záhy se vedení skupiny ujímá Ing. G. Nouackh, tehdy ještě student a spolupracovník K. Absolona z jeho expedicí do Macochy.
V roce 1912 dochází k historickému okamžiku. Ing. Nouackh si od německé firmy Westfalia půjčuje potápěcí přístroj (v němž na dobových fotografiích připomíná ilustrace z Verneových knih) a pokouší se proniknout přes sifon. Nedostatečné osvětlení a zvířené bahno na dně sifonu způsobily, že nenalezl další pokračování. I tak to však byl první pokus o jeskynní potápění v Moravském krasu a teprve později dochází k podobným, úspěšným pokusům na Punkvě.
Po tomto nezdaru se jeskyňáři pokusili sifon překonat odstřelováním stropu. Práce však pokračovaly pomalu a počátek první světové války znamenal jejich ukončení.

V roce 1920 se skupina rozhodla k dalšímu pokusu. Pod vedením ing. K. Nouackha a na základě projektu ing. K. Matzialka byl proveden pokus o vyčerpání sifonu. Hned napoprvé byl pokus úspěšný a 7.12.1920 se při snížení hladiny sifonu o 2 - 3 metry, podařilo Šenkův sifon překonat. "Vnikli jsme několika menšími komorami do nového mocného jeskynního systému o délce skoro půl kilometru, jenž je protékán jedovnickými vodami... Na konci je zase sifon a lze předpokládat, že průběhem dalších prací bude v krátké době možno tento sifon překročit a otevřít další prostory podsvětí...").
Trvalo však dalších 64 let než se podařilo tento sifon v roce 1984 překonat.

Zdoláním Šenkova sifonu se jeskyňáři dostali k aktivnímu podzemnímu toku Jedovnického potoka. Nově objevené prostory byly nazvány Nová Býčí skála. Ukázalo se, že Šenkův sifon je samostatné "jezírko", tvořené zejména ze skapových vod a malého zatím neznámého přítoku z pravé strany. Jedovnický potok nedaleko před sifonem prudce uhýbá doleva, protéká chodbou zvanou Kaňony a opětně mizí v sifonu. Objevuje se v propastech jeskyně Sobolovy (Barové), opět mizí v sifonu a na denní světlo vytéká po cca 450 m třemi vývěry. Během roku 1922 byla jeskyně elektricky osvětlena a návštěvníci ji mohli navštěvovat až do roku 1927, kdy velká povodeň naplnila Šenkův sifon a uzavřela tak opět cestu do Nové Býčí skály.

Povodeň a rozpory ve skupině znamenaly ukončení dalších výzkumných prací na řadu let.


Druhá světová válka - podzemní továrna

Za druhé světové války bylo německou armádou v Moravském krasu postupně barbarsky přeměněno na podzemní továrny pět jeskyní, protože neustálá letecká ofenzíva spojenců donutila Němce k urychlenému přestěhování výroby do podzemních bezpečných prostor. V severní části Moravského krasu to byly jeskyně Kůlna a Michalka (Werke Kulna a Werke Michael), ve střední části jeskyně Drátenická, Výpustek a Býčí skála (Auslass Werke a Rastl - Werke), kde byly vyráběny součáti letadel.
Zůstaňme ale u Býčí skály a jejího nejbližšího okolí. Zatímco továrna ve Výpustku byla zcela dokončena a výroba v ní plně probíhala, v Býčí skále se vyrábět nikdy nezačalo. Předsíň jeskyně však byla poničena, především odstřelem a zarovnáním skalních výběžků a stěn a zadní část Předsíně byla pokryta betonovou podlahou, včetně míst, kde dr. Wankel prováděl své výkopy. Němci také nechali vystřílet a vykopat druhý (spodní) vchod, kterým chtěli zabránit, aby voda při povodni nevnikla do jejich továrny. Tento odvodňovací příkop měl odvádět vodu do blízkého Křtinského potoka. Nakonec byly v Býčí skále uloženy pouze kotle, ve kterých se regenerovaly použité oleje z válečné výroby.

O průběhu budování továren ve Křtinském údolí a o záměrech nacistů z tehdejší doby vypráví pracovní deník brněnského jeskyňáře Norberta Havlíčka - "Deník speleologických výzkumů na Babické plošině a v Křtinském údolí v letech 1940 - 1945", odkud citujeme:
"S úpravou jeskyně pro vojenské účely něm. správy bylo započato v květnu t.r. (1944) a až do prosince nepozoroval jsem žádný spěch. Pracovalo se proto, aby se nestálo. Původní návrh na získání el. proudu pomocí malé údolní přehrady nebyl bohudík proveden (viz záznam z 27. června t.r.) a bylo sem zavedeno vysokoproudé vedení z babického území. Původní starý vchod do jeskyně (z dob dr. Wankela) byl prolomen a prostřílen a je zde projektován odvodňovací kanál, jehož trasa má vésti pod povrchem silnice do řečiště potoka. Prostora Předsíně je částečným odstřelem upravena. V těchto místech bude postavena betonová zeď, oddělující Předsíň od dalších prostor jeskyně, které zůstanou nedotčeny. Přece tady jen moje pohádky o strašlivých povodních měly alespoň částečný úspěch. V rozhovoru s něm. podnikatelem (zde v Býčí skále) stav. Spinkou byl jsem dotázán, co soudím o zamyšleném projektu následujícím:
Vypumpovat Šenkův sifon a odvést vodu, podzemní tok přicházející z Jedovnického propadání, přímo vybetonovaným tunelem ven do údolí, čímž prý by se rozhodně zabránilo náhlým záplavám. Mimo to vystavět ve starém řečišti v jeskyni betonové mezistropy asi ve výši 3m nad úrovní řečiště a na těch teprve umístit stroje...

Později při odkopu sledoval jsem práci dělníků, neboť zde byly námi svého času trasovány archeologické nálezy všeho druhu. Bohužel nemohl jsem zde být každodenně, a tak opět historie nálezů a jejich osud byl tentýž, jako svého času ve Výpustku. Utěšuje mne, že naše předchozí měření virgulí bylo v plném rozsahu potvrzeno a dle sdělení dělníků (jejichž sdílnost jsem získal za cigarety) našlo se zde velmi mnoho bronzových, železných a kameninových předmětů, jakož i výrobků z pálené hlíny. Odkop v těch místech sahal do hloubky asi 3m. Veškeré nálezy zmizely neznámo kam. Pod vytrvalým nátlakem, stálými návštěvami a konečně v této době všemocnými cigaretami získal jsem přece jen od vedoucích činitelů jakýsi "dar pro útěchu" a to: dva bronzové rýhované náramky, velmi pěkně provedenou náušnici a z hlíny pálené závažíčko. Mimo to dal mi kterýsi dělník žel. špici, která asi pochází z nových dob, od některého z četných badatelů, kteří zde prováděli vykopávky. Pro budoucnost zůstává nám jedině ještě druhé pravděpodobné naleziště a sice před dněšním vchodem do jeskyně, který již asi nebude měněn...

Ostrý skalní masiv na pravé straně v pozadí Předsíně byl hodně odstřílen a původní vzezření tak změněno. Pomocí velkého asi 15m dlouhého žebře byly ze stěn Předsíně odstraněny dělníky veškeré na stěnách labilně uložené kameny, neboť ohrožovaly dole pracující. Při této práci byl též prozkoumán nezakreslený dosud a mně neznámý komín v severní části Předsíně. Osobně jsem se přesvědčil, že tento komín vede zřejmě na povrch, je však ucpán náplavou. Asi v jedné třetině této mohutné průrvy visí dosud drátěný žebř v délce asi 8 m, který zde byl asi zanechán kdysi Němci při nějakém průzkumu. Odvodňovací kanál probíhá odstřeleným masivem z jeskyně až k silnici, není však dosud dokončen a mám dojem že se ani přes trasu silnice nedostane....

Z vápence získaného odkopen a odstřelem v Předsíni vyrábí se před Býčí skálou štěrk, jehož je již zde slušná halda. Prostranství před jeskyní se tak dokonale změnilo, že uvedení do původního stavu nebude již asi nikdy možné...".

Předsíň Býčí skály si od konce války už zachovala stejnou tvář. Zadní část prostory je pokryta betonovou vrstvou a zbytek podlahy je pevně udusán, stěny zarovnány po odstřelech. Může nám ale tato prostora ještě něco odhalit ze své tajemné minulosti? Poslední archeologický výzkum provedlo v Býčí skále oddělení Moravského zemského muzea v červenci roku 1943. Byly nalezeny bronzové náramky, střepy keramických nádob, spálené proso a obilí. Dále jen mezi roky 1937-1945 bylo v Moravském zemském muzeu zaevidováno kromě keramických střepů a zvířecích kostí také 26 fragmentů bronzových předmětů a 202 železných kusů. Zdá se tedy, že i pod vrstvou betonu se mohou ještě nacházet různé nálezy. Nevíme ani, zda nebyly zpět pohřbeny kostry a jejich části, kameny tvořící dláždění atd. Také proto byla v roce 1993 založena Nadace Býčí skála, která si klade za cíl obnovit výzkum v Býčí skále, provádět popularizaci a propagaci tohoto celoevropsky unikátního nálezu a přispět k jeho vysvětlení.



Významné objevy od roku 1945 do současnosti

Krátce po skončení druhé světové války se probudil znovu z různých stran zájem o Býčí skálu (vedle skupiny jeskyňářů z Klubu českých turistů vedených A. Ondrou, nově založeného speleologického klubu v Brně - A. Boček i takoví krasoví odborníci, jako byl RNDr. R. Burkhardt).

Až 18. ledna 1947 bylo zahájeno opětovné čerpání Šenkova sifonu. Tato akce však málem skončila tragicky, když benzínový agregát čerpacího zařízení (zapůjčený brněnským požárním sborem), byl velmi nešťastně umístěn přímo v jeskyni u sifonu, ve které není tak dobré odvětrávání. Výsledkem této akce bylo přiotrávení deseti členů pracovní skupiny výfukovými plyny. Ti museli být z jeskyně vyneseni a převezeni do nemocnice. Ale i přes to byl 1. února Šenkův sifon opět pokořen a jeskyňáři se tak znovu dostali do Nové Býčí skály.


Objev Sobolovy jeskyně

Téhož roku došlo k významnému objevu Sobolovy jeskyně. Při úpatí Krkavčí skály mezi vchodem do Býčí skály a vývěry byla známa malá jeskyně sloužící pro přespávání horolezců. Ti ji v dobrém rozmaru nazývali jeskyní Barovou. Antonín Sobol (1907-1977), profesor brněnského gymnázia a zapálený speleolog amatér společně se svými studenty nalezl prolongaci jeskyně Barové. Systém má dvě suchá patra a třetím, spodním patrem protéká Jedovnický potok. Skupina A. Sobola (stále doplňovaná z řad jeho studentů) pracovala v jeskyni Sobolově (Barové) až do roku 1975, kdy se spojila se speleologickým kroužkem ZK ROH ADAST Adamov. (Starší vousatí pánové, bývalí studenti A Sobola, jezdí na Býčí skálu dodnes).

Ve vstupní části Sobolovy jeskyně bylo objeveno značné množství antropologického materiálu (zvířecí kosti ). Výsledky výzkumu prováděného Moravským muzeem v Brně (RNDr. L. Seitl) v pol. 80. let nejsou dodnes zcela zpracovány.



Překonání Přítokového sifonu (Sifon dřiny) v Nové Býčí skále

V letech 1952 - 1953 se skupina A. Ondrouška a J. Šíslera pokoušela proniknout přes Přítokový sifon tím, že se sníží jeho hladina průkopem a snížením dna řečiště Jedovnického potoka. Pokus však skončil neúspěšně díky povodni r. 1953.

V roce 1954 byl založen speleologický kroužek při Závodním klubu ROH Adast Adamov, první tohoto druhu v ČSR (J Jánský, J. Krist, J. Weigel V.Novák, K.Machala, M.Novohradský). Krátce po svém ustavení se stal kroužek kolektivním členem Speleologického klubu v Brně a ten mu svěřil průzkum jeskyně Býčí skály.
Přes dílčí objevy ve Staré i Nové Býčí skále (Horolezecká chodba, ražení Staré štoly (Zklamání) apod.), trápila členy skupiny stále otázka překonání Přítokového sifonu. Opakované potápěčské sestupy počátkem 60.let (J.Fadrna, O.Matoušek, F.Plšek, M.Šlechta) ukazovaly, že sifon je zcela neprůchodný. Nepomohl ani odstřel v přítokovém otvoru sifonu v roce 1965.
Dno sifonu je tvořeno pohyblivými sedimenty, to znamená, že potápěč, sestupující do sifonu, hrnul tyto před sebou až do okamžiku, kdy se úzký sifon ucpal. Tlak vody pak potápěče vyvrhl ze sifonu ven.

V roce 1969 Oddělení pro výzkum krasu Moravského muzea v Brně vypracovalo projekt (R. Burkhardt) řešení problému Přítokového sifonu. Moravské muzeum vybavilo pracoviště vrtnou technikou potřebnou pro ražení projektované štoly, která měla Přítokový sifon obejít. Práce byly značně ztíženy a technika téměř zničena velkou povodní v roce 1972. Do konce roku 1975 dosáhla štola délky 15 metrů a práce byly pozastaveny.

Počátkem roku 1976 byla nově zhodnocena geologická stavba okolí Přítokového sifonu a ve spolupráci s Delfin Clubem Brno uskutečněn nový potápěčský průzkum. V sifonu bylo instalováno kalové čerpadlo vlastní konstrukce, pracující na principu airliftu. Zatímco čerpadlem byla snižována hladina sifonu (čerpadlo odsávalo nejenom vodu, ale zejména sedimenty) podařilo se potápěči Delfin Clubu proniknout ve vzdálenosti 37 m do malé otevřené prostory. Průběh sifonu byl zaměřen a další potápěčský průzkum byl z bezpečnostních důvodů zastaven. Tento úspěšný pokus znamenal rozhodující krok k překonání sifonu.
Byl zpracován nový projekt na ražení štoly. Ražení štoly dostalo konkrétní směr. Po přípravách trvajících až do roku 1982 byly práce obnoveny. Do konce roku 1983 měla štola 31 m a vedla až nad potápěči objevenou malou prostoru. Do této dutiny byla vystřílena šachta a výkonnými čerpadly byla snížena hladina sifonu o 2 m. Dne 21. ledna 1984 se podařilo proniknout zbylou částí sifonu do nových částí jeskyně. Nově objevená část byla nazvána Prolomená skála. Celková délka těchto prostor činila téměř 380 m.

Po vypnutí čerpadel se sifon samozřejmě znovu uzavřel. Bylo tedy nezbytně nutné pokračovat v ražení štoly. Před zatopením sifonu byl v Dómu překvapení (jak byla první prostora s překrásnou krápníkovou výzdobou oprávněně nazvána) instalován radiomaják. Díky radiomajáku byl směr štoly znovu odkloněn a tak zachráněna krápníková galerie.
Štola byla během roku 1984 dokončena.



Objev Proplavané skály

Práce jeskyňářů na řešení problému Jedovnického potoka však neustaly. Čekal je totiž další neméně významný úkol: proniknout dalším sifonem, který uzavíral Prolomenou skálu. Tento sifon, nazvaný Sifonem potápěčů, však nebyl stejně krutý jak sifon předcházející. Sólový sestup speleopotápěče Miroslava Měkoty vedl k nečekanému úspěchu. Proplavání 110 m dlouhého složitého sifonu ukázalo další cestu k Rudickému propadání. Nové prostory, objevené 30.12 1984, byly pojmenovány stylově jako Proplavaná skála.

Potápěči se do nově objevených prostor vrátili hned počátkem dalšího roku. Po nezbytných zabezpečovacích přípravných pracech (telefonní vedení apod.) ve dnech 16. a 17. února proplavali znovu Sifon potápěčů, prošli celou Proplavanou skálu a zanořili se do dalšího sifonu, který stál v cestě. Sifon byl snadno překonán. Nápis na stěně, který potápěč našel v "nových" prostorách, hovořil jasně: dostal se do Velikonočních jeskyní v Rudickém propadání. Na bubnu byla odvinuta vodící šňůra po značku 55m.
Krátce po objevení Proplavané skály zahájili členové skupiny v roce 1985 přípravné práce na jejím zpřístupnění. Mapa a zejména fotografie pořízené potápěči byly tím nejlepším poháněcím faktorem. Ovšem představa dalšího ražení štoly nebyla příliš lákavá. Proto byly ověřovány možnosti průniku přírodními cestami tj. průkopem některého ze závrtů ležících nad jeskyní nebo obejití sifonu horními patry jeskyně. Ani jedna z těchto možností se však neukázala jako reálná. K sifonu bylo nataženo elektrické vedení, telefon a vedení stlačeného vzduchu. Začalo se znovu s razicími pracemi. Dne 15.ledna 1989 byla štola dokončena v celkové délce 57,5m. Sen mnoha generací jeskyňářů z Býčí skály tak byl naplněn.


Objev Májové jeskyně

Vedle snahy postoupit proti proudu Jedovnického potoka, byla čas od času diskutována i otázka odtokového sifonu (Hluboký sifon) Jedovnického potoka v Kaňonech, známého již od roku 1920. Jediný dokumentovaný potápěčský pokus Delfin Clubu v roce 1976 nebyl úspěšný.
V roce 1988 sólovým sestupem M. Měkoty se podařilo sifon překonat a dostat se do nových prostor v celkové délce 240 m. Vzhledem k tomu, že k objevu došlo prvního května, dostaly nové prostory název Májová jeskyně.

Další postup do Sobolovy jeskyně uzavíral nový sifon. V roce 1992 se jej podařilo potápěčům proplavat, a to z jeskyně Sobolovy.

Vzhledem k tomu, že již v roce 1983 se potápěčům brněnského Labyrintu podařilo spojení II. propasti Sobolovy jeskyně s vývěry Jedovnického potoka, je od roku 1992 znám celý průběh podzemního toku Jedovnického potoka, jeho každý metr. Druhý největší jeskynní systém v Moravském krasu tak zásluhou amatérských speleologů postupně odkryl některá svá tajemství.


ZDROJ:
ZO ČSS 6-01 Býčí skála

SOUVISEJÍCÍ ODKAZY

LOKALIZACE


AKTUALIZACE: Ladislav Hollý (archívní záznam) 56, 27.09.2004 v 10:22 hodin
Copyright 1998-2018 © www.infoSystem.cz,
součást prezentačního a rezervačního systému Doménová koule ®
ATUR ČR
Podmínky členství ATUR ČR
Aktuality
Turistické regiony ČR
Turistické oblasti ČR