Základní údaje
Svatý kopeček (363,3) při východním okraji Mikulova
Katastrální území: Mikulov
Rozloha: 37,23 ha
Nadmořská výška: 246-363 m
Zřízena: vyhláška Okresní správní komise v Mikulově č. 8963/1-VII z 10. 5. 1946

Důvod vyhlášení a hlavní motiv ochrany
Skalní, stepní, křovinné a lesní ekosystémy s výskytem druhů typických pro bradlové pásmo Pavlovských vrchů. Přírodní hodnoty harmonicky doplňují barokní sakrální stavby.

Geologické, geomorfologické a půdní poměry
Svatý kopeček je tvořen stupňovitým hřbetem, který probíhá od severovýchodu na jihozápad. Jihozápadní výběžek se jmenuje Olivetská hora, k severovýchodu vybíhající Janičův vrch byl zničen lomovou činností.
Svatý kopeček představuje zlomovou tektonikou silně porušené bradlo jurských vápenců, které bylo vypreparováno z málo odolných flyšových a neogénních sedimentů. Na vrcholu je uchován zbytek zarovnaného povrchu, na svazích se vyskytují drobné izolované skály a krasové tvary. Na jižním svahu jsou odkryty brekcie ernstbrunnských vápenců nejsvrchnější jury a spodní křídy, mezerní hmotu tvoří vápnité jílovce. V lomu na severovýchodním svahu jsou odkryty ernstbrunnské vápence a brekcie, místy překryté spraší. Na svazích jsou deluviální hlinité sedimenty s vysokým obsahem vápencového skeletu.
Nejrozšířenější půdní typ představují rendziny.

Rostlinstvo a květena
Vegetační kryt je silně ovlivněný lidskou činností. Ve štěrbinách skal Olivetské hory a na jiných místech lze nalézt společenstva chazmofytů s tařicí skalní. Prudký západní svah obrácený k městu hostí skalní stepi s pěchavou vápnomilnou, jejichž menší porosty lze ovšem nalézt i na jiných místech. Hřbet a jižní až jihovýchodní svahy kryje pestrá mozaika skalní stepi s ožankou horskou a drnové stepi s kostřavou walliskou a pryskyřníkem ilyrským, která je dobře vyvinuta i na vrcholové plošině. Stepní plochy místy zarůstají teplomilnými křovinami - hlohem jednosemenným a mahalebkou obecnou. Skalní step hostí početnou populaci kosatce nízkého a kosatce skalního písečného.
Svatý kopeček představuje pro Českou republiku zřejmě nejbohatší lokalitu záraz, kterých zde bylo dosud nalezeno 7 druhů, mj. mordovka písečná a záraza šupinatá.
V letech 1992-1996 bylo v rezervaci zaznamenáno celkem 330 druhů cévnatých rostlin, ze zvláště chráněných (celkem 23) ještě devaterka rozprostřená, divizna brunátná, dřín obecný, kavyl sličný, kozinec rakouský, kozinec vičencovitý, lomikámen trojprstý, modravec tenkokvětý, okrotice bílá, oman oko Kristovo, plamének přímý, sněženka předjarní, třemdava bílá, violka obojaká, zlatovlásek obecný, zvonek boloňský, zvonek sibiřský a žluťucha smrdutá.

Zvířena
Společenstva stepních bezobratlých zahrnují např. hojnou kudlanku nábožnou, ploskoroha žlutého, jasoně dymnivkového, na květech keřů jsou hojní zlatohlávci včetně skvostného zlatohlávka zlatého. V květnu a červnu lze často pozorovat létající roháče obecné i chrousty obecné. Ve věžích kaple hnízdí několik párů kavek obecných. Opuštěný lom je pravidelně obýván jedním párem výrů velkých. Vyskytuje se zde ještěrka zelená i užovka hladká.

Lesnictví
Lesní porosty byly koncem 19. století obnoveny uměle, často za použití nevhodných dřevin. Na jihovýchodním svahu jsou rozvolněné a místy přechází v porosty křovin. Jsou zařazeny v kategorii lesů zvláštního určení jako lesy v přírodních rezervacích. Převládá jasan ztepilý, dub zimní, dub letní, přimísena je borovice černá, pajasan žláznatý a akát.
Plánuje se pouze zdravotní výběr s důrazem na odstraňování nevhodných dřevin.

Hospodářské využívání, ohrožení a návrh péče o chráněné území
V minulosti bylo území intenzivně využíváno, pravděpodobně jako pastvisko. Po ukončení pastvy dochází k zarůstání křovinami, které bude třeba na některých místech odstraňovat, stejně jako akát, kustovnici cizí a pajasan žláznatý. V roce 1816 byl na severovýchodním úpatí kopce otevřen lom. Těžba v něm byla zastavena až počátkem 70. let.
Územím prochází značená turistická cesta. Vzhledem k tomu a díky své poloze trpí rezervace nadměrnou návštěvností, která je spojena s chůzí mimo cesty, což zvyšuje nebezpečí eroze.
Do rezervace se šíří některé rostliny z přilehlých zahrádek a vinohradů, např. šťovík zahradní.

Historie a kultura
Na vrchol kopce vede barokní křížová cesta s 15 zastaveními, vybudovaná v letech 1626-1723. S výstavbou barokního poutního kostela svatého Šebestiána se začalo v roce 1623, dnešní podoby na půdorysu řeckého kříže nabyl po požáru v roce 1672. Sousední zvonice byla postavena v roce 1631. Asi 300 m severovýchodně se v mělkém sedle nachází kaple Božího hrobu.
Každoročně od roku 1784 se první zářijovou neděli konají na Svatém kopečku poutě k Černé Madoně mikulovské.

Literatura
Danihelka J., Kordiovský E. et Macháček P. (1996): Přírodní rezervace Svatý kopeček. - 24 p., ed. Správa chráněné krajinné oblasti Pálava, Mikulov.
Danihelka J. et Řepka R. (1995): Melica altissima v Mikulově. - Zprávy České botanické společnosti, Praha, 30: 107-110.
Fröhlich F. et Švestka F. (1963): Soudobý botanický průzkum Sv. Hory a okolí Mikulova. - In: Z jihomoravských rezervací, p. 19-30, ed. Okresní vlastivědné muzeum et Okresní archiv Mikulov.
Šmarda Jan et Šmarda Jiří (1968): Kopeček u Mikulova. - Index, Brno, 1968/6: 52.

DALŠÍ INFORMACE: http://www.palava.cz